Všichni milují představu, že velké focení je čirá umělecká svoboda. Kreativní prožitek. Běháte po place, velíte týmu a tvoříte dějiny umění. No kéž by. Než se k focení člověk vůbec dostane, musí se prokousat produkcí.

Víte, jak doopravdy vypadá začátek velkého focení? Žádný záchvat božské inspirace se (aspoň u mě) většinou nekoná. Natož propracovaná, strukturovaná vize. Začíná to střípkem. Semínkem.

Pokud si myslíte, že k dobré fotce nutně potřebujete záblesky v ceně menšího automobilu a softbox o velikosti garsonky, mám pro vás špatnou zprávu. Dobrou zprávu. Vlastně bude asi záležet na tom, kolik světel a softboxů už jste nakoupili.

Jak to teď vidím s využitím AI pro fotografy, co sám používám, kde mi to pomáhá a přijdeme všichni o práci hned, nebo až za chvíli?

Kdyby mi někdo před dvaceti lety řekl, že budu fotit akty, nebo to nedejbože někoho učit, asi bych se mu vysmál. Jenže fotím. A občas i učím. Jenom si u toho místy přijdu jako z jiné planety, než většina fotografické populace.

Co když existuje zázračný, skoro až nadpozemsky magický nástroj, který z každého cvaku udělá velkofilm? Ano, bájné anamorfické objektivy. K čemu to je, jak se s tím fotí a kdy mám chuť to rozbít o kámen? To všechno jsem za poslední rok zjišťoval za vás.

Laser je jedinečný zdroj světla. Kreativní, neobvyklý, ale také poměrně nebezpečný. Pokud lasery při focení využijete chytře, můžete získat vzhled, který drtivá většina fotografů nebude umět nejen napodobit, ale někdy ani pochopit.

Laser je jedinečný zdroj světla. Kreativní, neobvyklý, ale také poměrně nebezpečný. Pokud lasery při focení využijete chytře, můžete získat vzhled, který drtivá většina fotografů nebude umět nejen napodobit, ale někdy ani pochopit.

Ptal se mě minulý týden účastník jednoho našeho semináře, jestli by to svícení nešlo nějak zjednodušit. A zkrátit. Šlo. Tohle je pět tipů, které bych sám sobě dal, kdybych znovu začínal fotit a pracovat se světlem.

A máme tu poslední díl. Jaderné útoky, chemické útoky, dlouhou válku a (ne)život potom. Zábava to nebude, být u toho taky nechci, ale je tam pár věcí, které stojí za to udělat. I když nás doufám nic takového nikdy nečeká.

Začalo se střílet. Jak z toho ven? Pokud možno rychle. Jestli v životě něco opravdu nechci, tak je to ocitnout se (nedejbože s rodinou) uprostřed války. Kdyby se to ale nějakou ošklivou náhodou přihodilo, veškerá předchozí příprava selhala a my nedokázali správně odhadnout, kdy je čas odejít, tady je pár věcí, které by mohly zvýšit šanci, že to nakonec dobře dopadne.

Každý občas potřebuje nějakou tu dovču. Záminky se různí, ale ono je nakonec vcelku jedno, jestli člověku chybí les a kamarádi z osady, má deficit vitamínu D z nedostatku surfování, nebo ho obtěžuje, jak u sousedů střílí tanky do jaderných elektráren.

Válka u nás nebude. Stejně tak nás nečeká další vlna Covidu, tentokrát zkříženého s Ebolou, ani jaderná apokalypsa. Jenomže ono se vždycky jednou za čas ukáže, že by teda nakonec ta válka být mohla, nemoci si taky mutují úplně nevkusně a bez rozmyslu a i od té apokalypsy nás evidentně dělí míň, než by člověk čekal a chtěl.

…je ta nejdebilnější otázka, kterou můžete fotografovi dát. Její plná verze totiž většinou zní: Co máš za foťák (/objektiv, světlo, software), že dělá takovýhle fotky? A když si ten stejnej model koupím taky, budu mít takový taky, žejo? No. Co na to říct.

Mám pro vás další pokračování našeho fotografického putování, které provozujeme pro AČR. Tentokrát jsme byli opět v Čáslavi, jen jsme místo Gripenů fotili bitevníky L-159 Alca. Což jsou mimochodem naprosto nádherná a elegantní letadla.