Už se střílí…

…přecházíme do taktického módu (3/4)

První část: Jak se připravuju na válku…
Druhá část: Tak my teda jedem…
Čtvrtá část: Nakonec ta apokalypsa…

Začalo se střílet. Jak z toho ven? Pokud možno rychle. Jestli v životě něco opravdu nechci, tak je to ocitnout se (nedejbože s rodinou) uprostřed války. Kdyby se to ale nějakou ošklivou náhodou přihodilo, veškerá předchozí příprava selhala a my nedokázali správně odhadnout, kdy je čas odejít, tady je pár věcí, které by mohly zvýšit šanci, že to nakonec dobře dopadne.

Upozornění: V žádném případě se nepovažuji za experta na taktiku pohybu nebo přežití ve válečných zónách. Seriál, který čtete jsem konzultoval s lidmi, kteří takoví experti jsou, ale nepřejí si být ze zjevných důvodů jmenováni. Berte prosím všechno, co se dočtete pouze jako můj soukromý pohled a pokud nebudete souhlasit, udělejte si samozřejmě svůj vlastní výzkum i názor.

Takže panika!

Ale vůbec ne. Pokud se zatím nestřílí v bezprostřední blízkosti, vyplatí se věnovat pár minut plánování a přemýšlení. Proč? Protože bezhlavě utíkat bude většina populace a může se stát, že si tak všichni hromadně přivodí víc problémů, než užitku. My jsme se naštěstí předem připravili a nepanikaříme (tak moc). Krom je dobré mít alespoň základní informace, náznak strategie a když to půjde, pracovat v týmu. Variant možného postupu je totiž hned několik a odvíjí se hlavně od toho, kolik nás je, v jaké fázi konfliktu jsme se ocitli, jak vypadá naše vybavení a jaké máme k dispozici dopravní prostředky.

Pryč z bezprostředního nebezpečí

Probudila tě střelba uprostřed noci? Obleč sebe, obleč děti, popadni telefon a připravená zavazadla. Pozavírej okna i dveře (kvůli možnému chemickému útoku) a schovej se. Ideálně ve sklepě a pokud nemáš sklep, tak v místnosti, která poskytuje největší ochranu. To znamená, že je co nejdál od oken, není přímo pod střechou a je obklopená nosnými zdmi, nikoliv sádrokartonem.

Zjisti, co se děje

Teď máš (doufejme) pár minut k dobru a můžeš zjistit, co přesně se děje. Odkud se střílí? Čím se střílí? Píšou něco na internetech? Jakákoliv informace, která ti pomůže v rozhodování, dá ti lepší přehled a nepošle tě přímo do středu konfliktu se hodí. V tuhle chvíli už bys měl mít alespoň hrubou představu o tom, kterým směrem bude bezpečné odjet a jestli je lepší volit auto, nebo jít pěšky.

Zjisti, jak jsou na tom ostatní

Pokud ještě funguje GSM síť, tohle je ta správná chvíle zjistit, jak je na tom zbytek rodiny, případně kamarádů. Zvlášť pokud s nimi počítáš, reakci na případnou krizi jsi s nimi probral (viz první kapitola) a chceš fungovat ve skupině. Zjisti, jak na tom jsou, jestli se chystají vyrazit, v jakém počtu a čím. Pokud se vaše plány shodují, domluvte si místo (a čas) setkání, způsob komunikace i případnou zálohu, kdyby se vám nepodařilo setkat na původním místě.

Odjeď

Obecné zásady při pohybu nebezpečnou oblastí jsou jednoduché. Dostaň se z bezprostředního nebezpečí. Zkonsoliduj skupinu, naplánuj cestu. Dostaň se co nejrychleji pryč z velkých měst a hustě obydlených oblastí, jsou potenciálním cílem dalších útoků. Drž se úplně mimo dálnice, hlavní silnice a pokud je to možné, pohybuj se po vedlejších, polních či lesních cestách.

Pokud se ti povedlo dát dohromady větší skupinu, naplánuj znovu a podrobně cestu, včetně konkrétních bodů, kde se případně potkáte, kdyby se skupina rozdělila. Je-li to možné, vyšli napřed průzkumníka, který pojede tak daleko před ostatními, aby měli šanci případně zareagovat a bude se skupinou ve stálém spojení buď přes telefon (konferenční hovor), nebo přes vysílačku.

Je poměrně pravděpodobné, že při cestě autem dříve nebo později narazíš na vojenský checkpoint. Nejdůležitější zásada je zůstat v klidu a vyhnout se všemu, co by si mohli vojáci vykládat jako ohrožení či agresi. Žádné prudké pohyby, žádné zvyšování hlasu a rozhodně se nikam nerozbíhej. Pokud musíš sahat pod bundu, do přihrádky v autě nebo do zavazadel, vždy to dělej pomalu a až po předchozím upozornění. Čím víc budeš v téhle fázi vypadat jako bezbranný, neozbrojený a klidně i trochu vystrašený civilista (nejlépe s celou rodinou), tím lépe pro tebe. Je ale důležité si uvědomit, v jakém typu konfliktu ses zrovna ocitl.

Jaká je zrovna válka?

Existují různé typy válek a různá stádia konfliktu. Proč by nás to mělo zajímat? Protože na začátku konfliktu mezi pravidelnými armádami se budou vojáci (většinou) chovat k civilistům jinak, než uprostřed nepřehledné hybridní války, nedejbože počínající genocidy.

Pokud zatím vypadá situace přehledně a statut civilisty se zjevně uznává, může být nejefektivnější být prostě a jednoduše…civilistou. Odjíždět autem, ve dne, pomalu, beze zbraní, ve svítivém oblečení, obklopen rodinou a dětmi v růžových bundičkách. Jakkoliv ale všechno vypadá idylicky, je potřeba být ve střehu, protože všechno se může změnit z minuty na minutu. Na Ukrajině jsme byli svědky toho, že status civilistů, na které se neútočí vydržel přinejlepším prvních pár dní. Teď už se civilisté bombardují, střílí se na jejich auta a ani viditelné označení novinářů není zárukou naprosto ničeho.

Další fází (do které Ukrajinský konflikt zatím nedošel a doufejme, že ani nikdy nedojde) je genocida. U ní se civilisté považují nejen za povolenou vedlejší ztrátu, ale stávají se přímo cílem útoků. Jaká zvěrstva může takový konflikt přinést, jsme viděli poměrně nedávno třeba v bývalé Jugoslávii. Jakmile to tedy začíná vypadat, že se válka relativně civilizovaná mění v něco horšího a my stále nejsme v bezpečí, je vhodnější zbavit se aut a přejít do plně taktického módu.

Cesta z města

Zůstávat ve městě, které je pod palbou, nebo mu hrozí bombardování není dobrý nápad. Ústupové cesty velmi rychle dojdou, zásoby i voda taktéž a evakuace civilistů se může postupně ukázat jako nemožná. Pokud se z města nejde z jakéhokoliv důvodu dostat oficiální cestou (se zaručením bezpečnosti a statutem civilisty), nezbývá, než zmizet vlastními silami. Pohybovat se budeme (kvůli odstřelovačům) výhradně v noci, mimo hlavní silnice, náměstí i obvyklé cesty z města. Ideální jsou zadní uličky, cesty přes parky, zahrady, kanalizací, pokud to jde tak suterény nebo skrz vnitřky domů.

I tady platí, že cestu nejdřív naplánujeme a dohodneme se na místech, kde se rozdělená skupina případně znovu setká. Jako první by vždy měl jít průzkumník, který se bude pohybovat vpředu, rozhlédne se, zaposlouchá, důkladně zkontroluje další část cesty až v případě, že je všechno v pořádku, tak dá znamení zbytku skupiny. Ta se pak co nejrychleji přesune k němu, do další kryté pozice. Pro menší děti se z postupu městem dá udělat bojovka, při které budou mít jasné úkoly, budou se moci zapojit a budou chápat, co se po nich chce. Ve městě platí, že opatrnosti není nikdy nazbyt a je lepší se pohybovat pomalu, opatrně a promyšleně.

Cesta mimo cesty

Pokud se nám povede bezpečně dostat z města, máme napůl vyhráno. Bohužel jen napůl. Čeká nás cesta terénem, která v případě probíhajícího konfliktu nebude zdaleka tak idylická, jak jsem jí popisoval v minulé kapitole. Vybavení zůstane stejné, změní se ale způsob, jakým se terénem pohybujeme. Nechceme narazit na vojenský zátaras, chceme se vyhýbat hlavnímu proudu uprchlíků a snažíme se o co největší utajení. Když o nás nebude nikdo vědět, nebude po nás ani střílet.

Pokud to je alespoň trochu možné, budeme se přesunovat v noci, v naprosté tichosti a po krátkých úsecích, které nejprve projde průzkumník. Ten bude fungovat jako opatrné předsunuté tykadlo nějakých 200-500m (podle typu terénu) před hlavní skupinou. Zastavuje se, velmi pozorně zkoumá terén jak zrakem, tak sluchem (v noci se zvuk rozléhá), ale i čichem (oheň, spálená nafta, jídlo…). Musí být dost daleko, aby neohrozil skupinu v případě, že ho někdo chytí, ale současně dost blízko, aby se k ní stihl rychle vrátit, kdyby bylo třeba.

Cestu je dobré si rozdělit na relativně krátké úseky, ohraničené konkrétními krajinnými prvky. Kraj lesa, kopec, velký strom. V případě, že cestujeme s dětmi, je dobré dělat časté přestávky i za cenu, že se bude skupina pohybovat pomaleji. Celou cestu pak provází hra ‘co teď udělám, když…’. Co udělám, když teď uslyším divný zvuk? Kam se přesně schovám, jak přesně popadnu děti, kam budu utíkat? Co udělám, když se ozve střelba? Ve chvíli, kdy se některá z uvedených věcí stane, jsem připraven, nepanikařím a rychle konám.

Spaní

Na spaní je dobré hledat místo, které je pokud možno kryté, neviditelné a žádný rozumný člověk by si ho na spaní dobrovolně nevybral. Lesy hustníky, trnitá houští, nebo popadané stromy jsou ideální a je dobré myslet i na to, že potřebujeme krytí nejen z úrovně terénu, ale i shora kvůli letadlům a dronům. V tomto případě může pomoci zelená hliníková termofólie, která rozbije a zmenší stopu v termovizi. Pokud je nás dost, vyplatí se držet hlídky a postupně je střídat.

Zbraně

Konečně jsme se dostali i ke zbraním. Naprosté minimum jsou nože. Hned několik nožů s pevnou čepelí, rozmístěných jak na těle, tak v zavazadlech. Tím se nic zkazit nedá a lze je objednat hned. Dál to bude trochu složitější.

Všichni odborníci (myšleno členové elitních ozbrojených složek, kteří mi s tímto seriálem pomáhali) se v podstatě shodli na tom, že by v této situaci chtěli mít dvě střelné zbraně. Krátkou zbraň (Glock 17) ve skrytém pouzdře na těle, se zhruba 4-5ti náhradními zásobníky a případně i zásobou volných nábojů. V našem případě bude užitečná v akutním ohrožení, v autě nebo situacích, kdy se hodí mít skrytou taktickou výhodu.

Doplňuje jí dlouhá samonabíjecí puška, odvozená od AR15 a doplněná deseti zásobníky, tlumičem a kolimátorem nebo puškohledem. Tlumič bude užitečný jak pro ztlumení zvuku výstřelu, tak proto, že znesnadní určení naší polohy, optika nám umožní zaprvé operovat z bezpečnější vzdálenosti, zadruhé lovit v případě, že bychom v lese zůstali déle. V případě, že máme prostor a kapacitu ještě na třetí zbraň, přidáváme brokovnici, kterou bude disponovat žena.

Ve všech případech to ale znamená udělat si zaprvé zbrojní průkaz, zadruhé zbraně nakoupit a zatřetí se s nimi naučit zacházet. A to nejen na střelnici, ale i pokud možno v krizových situacích a pod tlakem. Což už není otázka pár dní a je jen na zvážení každého soudruha, jestli se do podobného projektu chce pouštět. Pokud ne, zůstal bych u toho nože.

Očekávám, že se v diskuzi objeví spousta expertů, kteří začnou psát o katanách, silných vzduchovkách, kompozitních lucích a opakovacích kuších. Já bych taky psal. Kdyby se mi naprosto jednotným hlasem nevysmáli úplně všichni kamarádi, kteří už nějakým reálným konfliktem prošli a kterých jsem se na to ptal. Jediné, co má alespoň vzdáleně smysl a dá se pořídit bez zbrojního průkazu, je Gladiator 500. Perkusní dvouranná pistole (případně brokovnice), která vypadá a střílí jako pistole, jen spadá do kategorie C-I (pouze na ohlášení). A dá pouze dvě rány, pak je potřeba dosypat prach a kule, stejně jako Rumcajs.
https://www.detonics.com/products/pistole-2

Vybavení pro pokročilejší

Jak jsem psal na začátku seriálu, potřebné (užitečné) vybavení a příprava jsou tím dražší, čím dál nechá člověk problém dojít. Na začátku nám stačilo trochu předvídavosti, kopie dokladů a powerbanka. Ve druhém dílu přišly zásoby jídla a vybavení do lesa. Tady to bude ještě horší, takže se nelekejte. Krom drahých zbraní (plus jejich příslušenství a souvisejícího výcviku) se totiž vyplatí uvažovat o pár dalších věcech.

V některých větších Ukrajinských městech už nějakou dobu nefunguje voda, plyn, elektřina, ale ani GSM sítě. Je to následek zaprvé aktivního rušení, zadruhé záměrného ničení základnových stanic. Řešení je satelitní telefon. V našich zeměpisných šířkách bude fungovat kterýkoliv z velké trojice (Iridium, Inmarsat, Thuraya). Lišit se budou cenou telefonu a paušálů, plus pokrytím ve zbytku světa. Cena? 20-40 tisíc korun za telefon, 12-20 tisíc korun za rok u paušální platby. Vyplatí se vám to? To je na vás.

Většina moderních armád operuje v noci. A je tedy schopna v noci i vidět. Pokud se budeme před takovou armádou snažit zmizet, bylo by dobré nebýt v noci úplně slepí. Pokročilé přístroje pro noční vidění jsou sice úplně mimo možnosti běžného člověka (a navíc jde o vojenský materiál, který vám beztak nikdo neprodá), ale existují varianty pro myslivce. Za nějakých 50 tisíc už koupíte relativně slušný přístroj.

Znalosti pro pokročilejší

Stejně jako vybavení, i znalosti jsou v této kapitole o chlup dražší a zdaleka ne tak univerzální. Co dává smysl mě?

Bojová zdravověda. Absolvovat civilní kurz první pomoci je super. Člověk si věci ujasní, naučí se reagovat na nejběžnější problémy a stavy, umí správně zavolat sanitku a popsat problém operátorce. Problém je v tom, že ve válce někdy zaprvé jezdí sanitek pomálu, zadruhé můžeme potkat devastující zranění, která jsou daleko za hranou toho, co nás učili na ZDrSEMu. Řešení? Kurz první pomoci v bojových podmínkách.

Řízení pro pokročilé. Škola smyku je naprostý základ, který doufám už většina z vás má za sebou (a pravidelně jednou za pár let opakuje). Zajímavější jsou ale kurzy taktického řízení, tedy ovládání auta v mezních situacích. Pašerácká otočka, bezpečné projíždění zátarasu, PIT manévr, prostě všechno, co se může na D1 hodit :)

Kurzy přežití. U těch bych si hodně vybíral, některé jsou zcela mimo náš kontext (zabíjení nebohých zajíčků, pojídání hmyzu nebo přežití v poušti), jiné jsou zase (pohledem bývalého skauta) naprosto banální. Rozumný a praktický kompromis pro civilisty, věnovaný reálnému nácviku a tomu, co skutečně budete potřebovat nabízí Fenris Fight School.