Tak my teda jedem…
…ona ta válka možná bude (2/4)
První část: Jak se připravuju na válku…
Třetí část: Už se střílí…
Čtvrtá část: Nakonec ta apokalypsa…
Každý občas potřebuje nějakou tu dovču. Záminky se různí, ale ono je nakonec vcelku jedno, jestli člověku chybí les a kamarádi z osady, má deficit vitamínu D z nedostatku surfování, nebo ho obtěžuje, jak u sousedů střílí tanky do jaderných elektráren.
Mě třeba docela vadí, že se nám za rohem narodila velká, ošklivá válka. Žere děti, města, rodiny, domácí pohodu a aby toho nebylo málo, sežrala i internet. A s ním Instagram a TikTok! V takovém světě bych určitě žít nechtěl, takže budu milerád bojovat na barikádách za domov, vlast, mír, TikTok a všechny tyhle velké, důležité věci. Než se do toho ale pustím, potřebuju se nejdřív postarat o malé, daleko důležitější věci. O ženu, o dcery, o rodiče. Takže jakmile to začne vypadat, že válka zabloudí i k nám, pojedeme na dovču.
Jak ale všichni víme, na dovolenou je potřeba se pořádně připravit, protože není nic horšího, než balit na poslední chvíli. Člověk zapomene půlku věcí, pohádá se s vlastní ženou, dvakrát se rozvede a pak mu stejně uletí letadlo. Takže já jsem naší rodinnou dovolenou radši naplánoval dopředu. A preventivně na ní i sbalil. Ve čtyřech variantách. Nekecám.
Pojedeme do lesa
V lese je krásně. Jehličí voní, ptáci zpívají, potůčky tečou. Do lesů taky většinou nejezdí tanky (leda by hodně zabloudily) a ani to bombardování tam zas tak moc nehrozí. Kdo by taky bombardoval jeleny, žejo. Skrz lesy, hory a louky se navíc ve střední Evropě dá dostat poměrně daleko. Třeba na hranice. To kdyby mělo Pendolino ještě větší zpoždění, než mívá obvykle. Nebo se člověku nechtělo kodrcat se Smartwings, trpět nepříjemné letušky a předražené sendviče.
Co si na takovou cestu sbalit? Život v přírodě je jednoduchý. Člověk někam jde, občas se něčeho napije, nají a jde spát. Pokud ho u chůze nic nebolí, jídlo je dobré a spánek kvalitní, dokáže odejít fakt daleko. Jsou mezi námi samozřejmě kolegové, kteří nepotřebují vůbec nic. Absolvovali půlroční kurz přežití v poušti, dokážou rozdělat oheň uprostřed tropického lijáku (a bez sirek), znají všechny typy jedlých mechů a nadto umí vystopovat, zabít a stáhnout srnu jen za pomoci platební karty.
Já bych sice asi mech dokázal jíst taky (s lovením srnek si už moc jistý nejsem), ale přijde mi, že chytřejší bude si normálně sbalit batoh. Jídlo, oblečení a tak. Rozumné maximum, které lze zvládnout se zásobami, které si člověk nese na zádech jsou dva týdny. Takže takhle by vypadala moje příprava na dvoutýdenní rodinnou dovolenou.
Hodně půjdem někam
Rozchozené, vysoké, kožené a nepromokavé boty (aka pohory) jsou základ, bez kterého může výlet skončit hodně rychle. Krom bot balím teplé vlněné (merino) ponožky, spodky a triko s dlouhým rukávem. Vlněné proto, že vlna hřeje i relativně mokrá a vydrží neuvěřitelně dlouho nesmrdět (ocení celá rodina). K tomu lehké prodyšné kalhoty, teplou fleecovou mikinu a nepromokavou bundu. Pokud čekám zimu, přidávám vlněnou čepici a rukavice.
Navigaci mám připravenou hned na několik způsobů. Základ je mobil, ve kterém mám stažené offline mapy čech (a okolních zemí), jako záloha slouží letitá neprůstřelná GPS Garmin. Zálohu zálohy (pro případ, že by GPS signál někdo rušil, což se třeba teď na Ukrajině děje) mám pribalenou i buzolu a skladný A5 autoatlas Čech a Evropy. S tím dojdu klidně až na konec světa. Nebo Evropy. Nebo aspoň na Kokořín.
Něco pijeme, něco jíme a na něčem to vaříme
Voda není v našich krajích problém. Řeky, potoky i studánky jsou za každým rohem a pít se dá téměř odkudkoliv. Samozřejmě za předpokladu, že člověk vodu nejdřív vyčistí. Oldschool způsob je vodu převařit. To ale stojí čas a palivo. Efektivnější je používat buď mechanické filtry, UV čističky, případně čistit chemicky tabletami. Všechny způsoby fungují, každý má nevýhody. Mechanické filtry (menší LifeStraw Personal nebo větší MSR Guardian) vyčistí i vodu z kaluže, nepotřebují baterie, jenže vnitřní filtry jsou křehké a nárazy jim nesvědčí. UV čističky (SteriPEN Classic) jsou báječně lehké a čistí rychle. Blátivou vodu ale nevyřeší a baterky jim postupně dojdou. Čištění chemickými tabletami (Katadyn) zase trvá hrozně dlouho a voda je pak hnusná. Takže co si vybrat? Odpověď zní ano. Na dva týdny mám v batohu jak tablety, tak UV čističku, tak mechanický filtr.
Vodu většinou nepijeme čistou, ale s multivitamínovými šumáky, černým či ovocným čajem, případně kávou. Pro transport jsou ideální vaky na vodu (Source Widepac 3L), které lze snadno sbalit a nezabírají zbytečné místo. Kdyby zbylo místo, tak termoska udělá velkou parádu, zvlášť ve studeném počasí.
Co jíst? Pryč jsou doby, kdy jsme si jako skauti na výpravy balili chleba, lovečák, konzervy s fazolemi a Májku. Dobře promyšlené a připravené jídlo změní zoufalý útěk na relativně pohodlnou a příjemnou cestu. Ranní teplá snídaně je základ. Máme připravenou instantní ovesnou kaší (s extra sušeným ovocem a oříšky) a čajem. Přes den toho většinou chceme ujít co nejvíc, takže svačíme buď všemožné tyčinky, nebo (pokud jdeme s dětmi), tak rychlou instantní polévku.
Nejdůležitější jídlo je večeře. Tu máme poskládanou ze sušených cestovních jídel (Travellunch nebo Adventure Menu Light Weight), pro chuť pak prokládáme hotovými cestovními jídly (Adventure Menu). Protože kdo by uprostřed lesů, na útěku před jadernou apokalypsou neocenil Svatomartinskou husu s červeným zelím a bramborovým knedlíkem, že. Oheň sice rozdělat umím (na tři sirky :)), ale nechci na to spoléhat. Vaříme na benzínových vařičích (MSR XGK EX). Jsou rychlé, pekelně spolehlivé a lahve s benzínem zabírají daleko míň místa, než plynové kartuše. Ty se navíc nedají doplnit u každé benzínky.
Někde spíme
Dobře se vyspat je hrozně moc nejvíc nejdůležitější. Když je člověku zima, prší na něj a navíc ho všechno tlačí, stává se z příjemné dovolené boj o přežití. A to bychom nechtěli. Základ dobrého spaní jsou v přírodě tři věci. Aby nám nebyla zima od země, aby nám nebyla zima od vzduchu a aby na nás nepršelo. Řešení jsou prostá. Nafukovací karimatka (Therm-a-rest), spacák (nejlíp péřový) a stan. Plus teplé ponožky a čepice, kdyby to nestačilo. Dál není co řešit. U delších cest je nejhorší nepřítel člověka vlhkost, která se postupně střádá ve spacáku a ubírá mu na izolačních schopnostech. Pokud je to možné, je dobré spacák občas vysušit. A rozhodně nechodit spát nabalení jak pumpa, protože pak se člověk potí a spacák vlhne. Fuj.
Tajné triky tibetských mnichů
Nakonec pár triků zkušenějších cestovatelů. Ten nejdůležitější - nezapomeň na toaletní papír. Jde to sice i smrkovými větvičkami, ale po dvou týdnech už tě to bude trochu bolet. Kdekoliv to jde, umyj se. I kdyby tekla jenom studená. Opruzeniny tě časem dostanou a bude to o dost horší, než potkat tank. Vlhčené ubrousky jsou na cestách vychytávka nad zlato, ber jich hodně. Když se dobře vyspíš, dobře najíš a po cestě tě nebude nic tlačit, dokážet ujít stovky a tisíce kilometrů.
Dáme si roadtrip
Cože? Že člověk nemusí chodit pěšky? No tak to je bomba! Dáme si rodinný roadtrip a odjedeme před válkou autem až na konec světa. Až na to, že se vlastně nic nemění. Jíst a pít musíme, spát taky musíme a nakonec je dost dobře možné, že naše auto nakonec někde někdo nějak zastaví a dál budeme muset jít pěšky. Základ proto zůstává naprosto stejný, jenom batohy místo na záda přijdou do kufru.
Co beru navíc? Víc všeho. Víc jídla, víc pití, víc oblečení. Taky víc nafty nebo benzínu (to aby nám roadtrip dlouho vydržel), ideálně ve dvou nebo třech 20l vojenských kovových kanystrech, které už má beztak každý naplněné ve sklepě. Já k nim přidám bateriový generátor (EcoFlow Delta 1300) se solárním panelem (i na útěku chci pracovat a myslet u toho na přírodu) a nakonec malý přenosný benzínový agregát. Kdyby to sluníčko, elektřina nebo příroda došly.
U roadtripu existuje nenulová šance, že nakonec možná i někam dojedeme. A třeba tam nakonec budeme moct i žít a pracovat. Tím pádem do auta přijde i kufr s foťáky, notebook a tablet. Nakonec už snad jenom větší autoatlas Evropy a pro fajnšmekry maskovací síť na auto. Protože kdo by nechtěl mít neviditelné auto. Hurá za sluncem!
A co jet na chalupu?
Super nápad! Zvlášť pokud je schovaná třeba uprostřed Jeseníků nebo na Šumavě. Oproti předchozím dvěma variantám se toho ale opět moc nemění. Batoh mám sbalený stejně, auto naplním stejně. Jediný rozdíl bude v tom, že pokud jsem nebyl debil, tak už jsem na chalupě nějaké ty zásoby jídla, paliva a oblečení udělal, agregát tam na mě taky čeká a studna s pitnou vodou je vykopaná. I tady počítám s variantou, že bude potřeba rychle odjet či odejít a tak batohy zůstávají sbalené.
Pláže…bílé pláže….
Letadlem pryč? Jasně, taky to jde. Pokud počítám s tím, že odletíme s celou rodinou rovnou někam do relativního bezpečí (třeba do Thajska na pláž), můžu úplně vynechat celou cestovací/přírodní fázi a zredukovat jí na minimum. Trocha oblečení, trocha jídla a vody. Důležitější bude nějak se v tom bezpečí uživit. Pro tenhle případ se budu snažit brát maximum techniky a vybavení, abych se mohl bleskově etablovat jako plážový post-apokalyptický fotograf.
Ještě dvě poznámky
Jsou dvě dovednosti, kterými by měl vládnout každý (nejen) dospělý člověk. Zaprvé základy první pomoci. O těch jsme už všichni slyšeli, možná je i párkrát někde viděli, ale pak jsme všechno obratem zapomněli. Hodí se nejenom při útěku před jadernou apokalypsou, ale i v každodenním životě. Naprosto epické zážitkové kurzy, na kterých se věci nejenom naučíte, ale i vyzkoušíte mnohokrát zopakujete pořádá nezisková organizace ZDrSEM. Vřele doporučuju.
Zadruhé navigace, pohyb a pobyt v přírodě. Je super mít připravené evakuační zavazadlo a staženou celou Wikipedii, ale když jsi ještě nikdy pořádně nespal v přírodě, oheň vídáš jenom v televizi a za nepohodlí pokládáš to, že ti dochází baterka v iPhonu, čeká tě problém. Řešení? Jeď na víkend do lesa. Nebo na týden. Je to super.
Abych to shrnul
V první části jsem psal o tom, co máme doma vždycky. Extra jídlo, pití, hygienu, věci na vaření a zálohy dokladů i práce. K tomu sbalený pidi batůžek, v něm extra komunikační prostředky, vodu, jídlo a pár drobností.
Druhá část byla o tom, jak se připravit na odjezd. Máme sbalené batohy, jídlo, pití, stany, spacáky, oblečení. Situace ještě není kritická, lidi jsou pořád relativně normální a nikde se nestříli. Celá rodina je ale i tak připravená na to, být během chvíle buď v autě, nebo s batohy na cestě a přežít soběstačně a v pohodlí dva týdny.
Třetí část bude o tom, co se změní, jakmile se začne střílet. Pomohli mi s ní kamarádi z různých elitních jednotek, takže se můžete těšit :)