Nápady velké, hlava malá.

Všichni milují představu, že velké focení je čirá umělecká svoboda. Kreativní prožitek. Běháte po place, velíte týmu a tvoříte dějiny umění. No kéž by. Než se k focení člověk vůbec dostane, musí se prokousat produkcí. Tahle kapitola bude o tom, jak to aktuálně dělám, abych se z produkce nezbláznil.

V minulé části jsme skončili u nápadu, který vykrystalizoval. Už vím, že budu fotit naprosto epickou fotku mnicha, který pohroužen v zenové meditaci sedí v klášteře, i když se kolem něj odehrává absolutní peklo. Problém je, že teď to budu muset všechno tak nějak sehnat. Mnicha. Klášter. Peklo. A taky nějaký ten Zen.

Tahle fáze mě většinou hodně bolí. Už mám poměrně přesnou představu, co bych chtěl vyrobit za umění. Zároveň naprosto netuším, jak to provedu. Jestli to vůbec dokážu. A kolik to bude stát. Jsem si ale naprosto jistý, že bude potřeba zařídit tři miliony malých detailů, bez kterých bude z velkého nápadu průměrná fotka. A také vím, že moje hlava je příliš malá na to, aby všechny detaily udržela pohromadě. Naštěstí na to mám systém.

Nákupní fotografický seznam

Na začátku je třeba vyčarovat nákupní seznam. Stejně, jako když jde člověk do Kauflandu a žena mu toho doma řekla tolik, že by to v hlavě v životě neudržel. Před sebou mám obrázek. Storyboard, na kterém je plus mínus všechno, co budu k focení potřebovat. Beru papírek (no, špíš excelovou tabulku), příliš nepřemýšlím a sepisuji všechno, co vidím:


1x Japonská lokace, epická

1x Mnich, zenový

2x Japonský samuraj v brnění se zbraní, živý, pohyblivý

3x Japonský samuraj v brnění beze zbraně, stačí tělo

1x Požár, monumentální

1x Polštář, meditační

8x Šíp, japonský (budeme zabodávat do samurajů ležících)

...atakdál



Ze seznamu na mě jde sice podobná deprese, jakou jsem měl už na začátku této fáze, ale alespoň začíná být jasné, co všechno bude potřeba zařídit. Teď stačí zatnout zuby a začít makat.

Kde to vzít a nekrást

Začínám většinou tím nejtěžším nebo největším. Tady je to lokace. Ještě před nějakou dobou bych obvolával kamarády fotografy, najímal lokačního, případně googloval jak o život. Dnes už to není potřeba. Z AI se stal velmi použitelný parťák a dokáže mi předvybrat lokace, které jsou v naší krásné zemi k dispozici.

A narozdíl od situace před rokem, kdy si ChatGPT vymýšlelo řeky, hory i podzemní bunkry, dnes už je na Gemini spoleh a má daleko větší rozhled, než já. Není tedy problém najít hned několik zenových chrámů, klášterů, zahrad a interiérů. Dokonce s kontakty na majitele a přehledem toho, jak obtížné nebo snadné pravděpodobně bude lokace pronajmout. Někde dokonce i s fotkami a cenou.

To samé platí pro samuraje. Známe období (Sengoku) a víme, jaké brnění i zbraně budou potřeba. Není tedy problém nechat si z hlubin internetů vytáhnout skupiny, které se tímto obdobím zabývají a dělají buď historický šerm, rekonstrukce bitev, nebo třeba renovace brnění.

S kontakty v ruce už je poměrně snadné zvednout telefon (případně mail) a začít volat. Zjistit podmínky, cenu, ochotu i možnosti. Teoretický nákupní seznam se začíná pomalu, ale jistě transformovat v konkrétní rozpočet a plán focení.

Focení nanečisto

V téhle fázi nové nástroje AI nabízí jednu naprosto geniální možnost. Víte, kde byste chtěli plus mínus fotit? A koho? Paráda. Teď stačí nasypat fotky lokace (klidně z webu) a fotky samurajů do chatu a zkusit, jak by vaše fotka mohla vypadat. Jestli bude fungovat kompozice, jestli se tam všichni vejdou a jestli na nás nečíhá nějaký jiný zádrhel. Nedocenitelná věc, která zvládne vyřešit spoustu problémů, ještě než nastanou.

Čím svítit paprsky měsíce

Lokacemi a modely to ale nekončí. Přeci jenom se snažím vyrobit umění, takže budou pravděpodobně potřeba i nějaká ta světla. Požár se sám nezapálí a paprsek měsíce jsem taky ještě nikdy nedělal. I tady jsem si vyzkoušel, jestli by mi AI dokázalo pomoct. Ne že bych neměl poměrně přesnou představu, jak svojí scénu svítit, ale co kdyby náhodou existovala lepší, jednodušší cesta?

AI mi dokázalo připravit nejenom návrh svícení (a tím pádem i potřebné techniky), ale nakreslit i plánek svícení. Mazec. Díky tomu, že celý projekt držím v jedné konverzaci od začátku do konce, získává stroj poměrně komplexní přehled o tom, co děláme a jak to chceme udělat. Zná kontext, chápe problémy a v každé chvíli dokáže navrhovat tak použitelná řešení, jak kvalitní informace má. A v tuhle chvíli už má opravdu kvalitní informace. Na seznam (a následně do košíku v Biofilms) tedy přidávám projekční adaptéry, měkká i tvrdá trvalá světla a do zásoby pár záblesků a barevné filtry. A samozřejmě mlhostroj.

Detaily, detaily. A catering.

Na konci už mi zbývají jen detaily. Sehnat asistenty, auta, pronajmout techniku a všechny účastníky, rekvizity i lokaci třikrát potvrdit, abychom skutečně všichni dorazili na správné místo ve správný den (a hodinu). Ne že by se to vždycky povedlo, ale rozhodně pro to chci udělat všechno.

Dvě nejtěžší části jsou za mnou a přichází den focení. Z mlhavé myšlenky jsem dokázal vyčarovat příběh, historický kontext a nakonec i storyboard. Ze storyboardu pak nákupní seznam a ze seznamu konkrétní lokace, modely, techniku a rozpočet. Už vím, co budu fotit, kde a s kým to budu fotit a zbývá jen ta poslední, radostná část. Dělat umění. O tom si ale povíme zase v další kapitole.

Pozvánka

Jestli vás zajímá, jak konkrétně používám AI při práci na velkých (i malých) foceních a chcete si trochu ulehčit život, rád vás uvidím na semináři AI pro fotografy 2026. Naučím vás, jak stroj zapřáhnout do té nejtvrdší práce, abyste měli volné ruce na skutečnou tvorbu.