Akty nefotím. Nebo že bych fotil?

Kdyby mi někdo před dvaceti lety řekl, že budu fotit akty, nebo to nedejbože někoho učit, asi bych se mu vysmál. Jenže fotím. A občas i učím. Jenom si u toho místy přijdu jako z jiné planety, než většina fotografické populace.

Nejtěžší disciplína

Akt je pro mě nejtěžší fotografická disciplína, se kterou jsem se setkal. A nemyslím to jako nadsázku. U portrétu leccos schováte do oblečení. Šaty mají vlastní tvar, vzory i názor a leccos odpustí. Zajímavá lokace toho spoustu schová, o mlze ani nemluvě.

Nahé ženské tělo je oproti tomu nemilosrdné. Čisté plátno, které neodpouští a ukáže každou slabinu fotografa. Pózování, svícení, kompozice i práce s emocemi. Každá chyba je tu vidět daleko zřetelněji a není se za co schovat.

Je to ultimátní test fotografického řemesla, práce se světlem i vedení modelky. Přesto k němu spousta fotografů přistupuje s podivnou lehkostí, kterou vlastně nechápu.

Krom toho mám sám odjakživa za to, že nahota je intimní věc. Člověk by měl vídat nahou hlavně svojí vlastní ženu. Další, cizí ženy spíš ne. Jak jde tohle dohromady s focením aktů? Těžko, a dlouho jsem s tím bojoval. Bojuju.

Foťák jako vstupenka

Nebudeme si lhát. Velká část "aktů" vzniká z prostého důvodu: Fotograf chce vidět krásnou nahou slečnu. Založí si profil, poskládá web, sesmolí srdceryvný příběh o duši umělce a nakoupí nějakou tu techniku. Čím delší objektivy, tím samozřejmě lepší. Foťák pak používá jako drahou vstupenku do intimní zóny bytostí, ke kterým by se jinak v životě nedostal. No a výsledky? Ty tomu samozřejmě odpovídají. Pokud je vaším cílem vidět prsa, běžte na internet. Pokud chcete fotit, musíte mít vizi.

Dlouho jsem kvůli tomu s focením aktů bojoval. Jak to dělat a necítit se u toho jako voyeur? Odpověď jsem našel v tom, co dělám nejraději. Ve vyprávění příběhů.

Nahota jako kostým

Došel jsem k tomu, že musím pracovat stejně, jako když vyprávím své ‚oblečené‘ příběhy. Cíl není modelku svléknout, ale naopak ji obléknout. Do atmosféry, do lokace, rekvizit a světla. Udělat z těla jeden z prostředků, kterým vyprávím. Nahota tu není cíl, ale prostředek. Kostým, který něco vyjadřuje. Zranitelnost, sílu, nebo surovost.

Když se pak na takovou fotku podíváte, neměli byste vidět vnadnou samici. Vidíte dřinu. Vidíte mlynářky, horko, prach a práci. Nahota tam funguje přirozeně, dokresluje atmosféru starých časů.

Nebo symbolika. Když postavíte dívku do paprsků světla ve staré stodole a dáte jí do ruky kosu, přestává být modelkou. Stává se z ní Smrtka. Mýtus. Světlo neklouže po kůži proto, aby ji odhalilo, ale aby vytvořilo siluetu a tajemství.

Vrstvy, textury a světlo

Aby ale taková fotka fungovala a nesklouzla k lacinosti, snažím se jí výstavět technicky dokonale a ve stejných vrstvách, jako své ostatní příběhy. Akt není o tom, že modelka sundá šaty. Je o tom, že fotograf oblékne celou scénu do atmosféry. Tady je pár principů, kterých se držím:

1. Skrývat. Tajemství je vždycky zajímavější než anatomický atlas. Často používám kostýmy, rekvizity nebo stíny, abych části těla zakryl. Spodnička u zrcadla vypráví o intimitě v zákulisí mnohem lépe než plný akt. Provazy v shibari zase rozbíjí siluetu a mění měkkost těla na geometrický obrazec. Rekvizity dodají postavám kontext, vlastní příběh a historii. Mění je z anonymních nahých těl na reálné lidi.

2. Kontrasty. Lidská kůže je jemná, hladká. Aby vynikla, potřebuje kontrast. Svoje akty beru ven z ateliéru. Hledám hrubé dřevo, staré zdi, chladné skály. Ten kontrast mezi živým teplem těla a studeným, mrtvým okolím dává fotce hloubku.

3. Světlo. Kůže reaguje na světlo jinak než látka. Má své odlesky, svou texturu. Často svítím tvrdším, směrovým světlem, které vytáhne svaly a křivky. Nesnažím se tělo plošně nasvítit, ale "vytesat" ho ze tmy. Vyrobit objem, nechat vyniknout tvary. Stíny jsou můj přítel, stejně jako různé barvy světla. Čím jednodušší tvary, křivky a plochy, tím lépe.

Důvěra

To nejdůležitější se ale neděje ve foťáku. Děje se to na place. Pokud se modelka necítí bezpečně a komfortně, prohrál jsem dřív, než jsem začal. Strach a nepohodlí v očích neschováte ani v Photoshopu.

Profesionální přístup, zdravý odstup a naprosto jasné hranice jsou něco, čím jsem posedlý. Župan musí být připravený vteřinu po tom, co se dofotí scéna. Instrukce jsou být jasné, uctivé a cílené na výsledek. Jen tak vznikne prostor pro tvorbu a jenom tak můžeme společně s modelkou pracovat déle, do detailu a na opravdu propracovaných fotkách.

Zkuste to jinak

Akt je disciplína, která neodpouští. Ale když se to povede, když se spojí světlo, příběh a emoce, je to magie.

Vím, že pro mnoho fotografů je extrémně těžké takové focení zorganizovat. Sehnat profi modelku, která umí pózovat pro akt, najít lokaci, která má atmosféru, a vyřešit svícení... to je produkční oříšek.

Proto to dělám za vás.

Pokud se chcete naučit vnímat světlo na lidském těle a tvořit obrazy, které mají hloubku, pojeďte s námi na Fototábor nebo na některý z našich zážitkových seminářů:
Zážitkový seminář: Akt & Balet & Emerald
Zážitkový seminář: Akt v letním stylu
Zážitkový seminář: PIN-UP

My zajistíme kompletní produkci – od lokací přes rekvizity až po zkušené modelky. Já vám pomůžu s technickou stránkou, svícením a vedením. Vy se tak můžete soustředit na to podstatné. Na to, abyste přestali jen "cvakat nahotinu" a začali tvořit obraz.