Nakonec ta apokalypsa…

…ale tohle už asi ani číst nechceš (4/4)

První část: Jak se připravuju na válku…
Druhá část: Tak my teda jedem…
Třetí část: Už se střílí…

A máme tu poslední díl. Jaderné útoky, chemické útoky, dlouhou válku a (ne)život potom. Zábava to nebude, být u toho taky nechci, ale je tam pár věcí, které stojí za to udělat. I když nás (doufám) nic takového nikdy nečeká.

Jaderný útok

U minulých dílů seriálu jsem v reakcích narazil na zajímavý (a poměrně rozšířený) názor. Totiž že jakmile začnou padat atomovky, okamžitě skončí všechen život na zemi. Z planety bude na milón let nehostinná pustina a tím pádem vlastně vůbec nemá cenu něco takového, jako radioaktivita řešit. Ono je to ale všechno trochu složitější. Takže jsem si udělal domácí úkoly, poradil se s kamarády z 31. prchbo v Liberci (díky Pavle!) a přináším vám trochu té naděje.

Dá se přežít jaderný útok? Dá. Samozřejmě za předpokladu, že atomovka nespadne přímo na vás, nebo vašeho bezprostředního okolí. Taky nesmí být moc silná a nemělo by jich být víc. Jak to bude vypadat? V první fázi to hodně bouchne. Primární výbuch má za následek tlakovou vlnu, tepelnou vlnu, ionizující záření a monstrózní elektromagnetický impuls (EMP). Výbuch srová se zemí všechno, co mu bude stát v cestě, zbytek buď vypaří, nebo zapálí. Tvrdé záření způsobí v rozklad DNA a následně všech tkání, EMP pulz vyřadí z provozu veškerou elektroniku. Dosah bude záviset zaprvé na síle, zadruhé na typu, zatřetí na místě dopadu bomby.

Bezprostředně po výbuchu se zbytkový radioaktivní materiál a ozářené prachové částice dostanou do vzduchu, následně do stratosféry a vzdušné proudy je začnou roznášet po celé zeměkouli. Stane se z nich radioaktivní spad. Takže co se s tím dá dělat?

Schovat se. Pokud máte čas, štěstí a v okolí je kryt, nebo alespoň sklep, dostaňte se tam co nejrychleji. Mezi sebou a výbuchem chcete co největší vrstvu země, cihel nebo betonu. Zavřete dveře, okna a oboje velice pečlivě utěsněte. Po 24 hodinách to nejhorší přejde a pokud jste zůstali živí, bez popálenin, stále vidíte a nezvracíte vlastní vnitřnosti, máte napůl vyhráno. Teď můžete radostně čekat na evakuaci.

Pokud jsou sklep nebo kryt příliš daleko, pozavírejte dveře, okna a utěsněte všechno, co vás nějak propojuje s venkovním světem. Okna i dveře oblepte elektrikářskou páskou, futra zalepte a obložte mokrou látkou, zalepte klíčové dírky, vypněte klimatizaci a napusťte si do vany, umyvadel i hrnců co nejvíc vody. Bude se hodit v dalších fázích. Pokud budete mít štěstí a byli jste dost daleko od epicentra, i v tomto případě můžete přežít a čekat na evakuaci.

Co dál? V lepším případě začne během pár následujících dní evakuace, kterou budou provádět vojáci a hasiči. Od těch dostanete přesné instrukce, jak postupovat. Pokud se to nestane a bude třeba se přemístit (došlo jídlo, voda nebo naděje), chcete mít po ruce čtyři věci. Dozimetr, spoustu vodky, plynovou masku s odpovídajícím filtrem a celotělový protichemický oblek. Dozimetr asi vysvětlovat nemusím. Vodka se hodí zaprvé na zapití žalu nad tím, že svět skončil, zadruhé na sebe údajně váže (a následně z těla vyplavuje) radionukleoidy. Díky plynové masce nebudete dýchat radioaktivní prach a díky obleku se ten samý ošklivý prach nedostane do kontaktu ani se sliznicemi. Postup oblékání a svlékání se nijak neliší od chemického útoku, takže ho rozeberu v následující části.

Chemický útok/havárie

Útok bojovými chemickými látkami se dá přežít. Pokud ho čekáš. Látek existuje spousta ošklivých druhů (nervově-paralytické, zpuchýřující, dusivé a všeobecně jedovaté). Některé z nich uvidíš (světle zelený chlor), některé z nich ucítíš (kyanovodík voní po mandlích, sarin po ovoci), spousta dalších je ale bezbarvá a bez zápachu. U většiny následuje po vdechnutí (kyanovodík) nebo delším kontaktu s pokožkou (sarin) velmi ošklivá a bolestivá smrt na mnoho způsobů.

Na některé z bojových chemických látek sice existují protilátky (atropin, obidoxím), ale nemá valný smysl si je opatřovat předem. Když se totiž náhodou netrefíš v diagnostice, zabiješ postiženého kamaráda podobně bolestivou smrtí, jaké se právě vyhnul.

Co naopak pomůže, je správně nasazená plynová maska s odpovídajícím filtrem. A celotělový protichemický oblek. Maska i oblek patří k věcem, které by podle mě v domácnosti být měly. Budou se krom případného jaderného či chemického útoku hodit i na další epidemii Covidu nebo zahradní narozeninovou párty. Kvalitní filtry do plynových masek mají navíc takovou životnost, že je ještě jednou odkážeš vnoučatům.

Plynové masky se dají koupit v mnoha různých variantách. Krom těch nejdůležitějších věcí (barvy, designu a možnosti připojení přes bluetooth), bych při výběru dával pozor i na tři podružnosti. Zaprvé velikost. Jakkoliv to výrobci rádi tvrdí, tak velikost plynových masek není univerzální. Není. Já se například do standardní masky prostě nevejdu, neb mám příliš vysokou lebku (heč!). Vyplatí se proto hlavu změřit. Závity na maskách také nejsou univerzální (vyzkoušeno!). Není nic horšího, než uprostřed chemického útoku zjistit, že ti to tam nějak nejde našroubovat. Nejrozšířenější závit (ke kterému bude po apokalypse nejvíc dostupných filtrů), je šroubovací NATO 40x1/7”. Zatřetí počet pozic na filtry. Pokud můžeš, kupuj masku s jedním, nikoliv se dvěma závity. Dva závity znamenají, že budeš při nasazování filtry šroubovat dvojnásobnou dobu. Což údajně není zrovna velká zábava, zvlášť při otravě chlorem. Nebo čímkoliv.

Použitelné (a rozumně drahé) masky dělá už léta letoucí česká firma Gumárny Zubří (model CM-6 nebo vojenský OM-90). Světová špička jsou masky MSA (model 3S). Pokud máš hlavu příliš velkou (jako já), nebo naopak příliš malou (jako moje děti), můžu doporučit japonské masky Shigematsu (CF01, SF01). Mají sice nestandardní závit, zato tam jsou ty závity rovnou dva :) Naštěstí existují záslepky a redukce, které problém vyřeší.

Tím se dostáváme k filtrům. Pro obecnou ochranu před chemickým útokem se používají kombinované filtry ABEK (každé písmenko značí jednu kategorii látek, před kterými filtr chrání). Někdy se používá i přesnější označení (to pak vypadá jako A2B2E2K2) kde platí, že čím větší číslo, tím lepší ochrana. Krom toho by měl takový filtr mít i ochranu proti částicím (bude fungovat jak u další vlny Covidu, tak proti radioaktivnímu spadu), ta bude vyznačená jako P3. Správný filtr, který chceš mít doma, je tedy A2B2E2K2-P3, případně u některých značek zkráceně ABEK-P3. Některé značky (Shigematsu) mají částicové filtry nacvakávací, takže filtr proti plynům našroubuješ do závitu, na něj nacvakneš částicový. Filtry je potřeba uchovávat v uzavřeném originálním obalu a šroubovat až těsně před nasazením masky. Můžeš to sice zkusit i po nasazení, ale pravděpodobně se buď netrefíš, nebo napůl udusíš (jako já :)). Pokud doma nebydlíš sám, je dobré každou masku se souvisejícími filtry uložit do samostatné brašny, a (hodně) viditelně popsat jmény.

Pokud se chystáš na expedici ven, do zuřící apokalypsy, budeš potřebovat ještě pár dalších věcí. Protichemický oblek (Tyvek nebo Tychem) ve správné velikosti, gumové boty (holiny jsou v pořádku), gumové rukavice (buď obyč jednorázové, nebo silnější nitrilové) a nepropustnou textilní pásku (ducktape). Postup při oblékání je jednoduchý: Maska, rukavice, oblek, holiny, všechny spoje zalepit páskou. Můžeš vyrazit na nákup radioaktivních krys do Lidlu. Při návratu se nejprve před vstupem do objektu (velmi důkladně) osprchuješ v obleku (třeba zahradní hadicí). Boty sundáš jako první, oblek půjde druhý, následuje plynová maska a jako poslední rukavice. Kromě plynové masky by všechno, co ze sebe sundáš po výletu do zamořeného prostředí, mělo přijít ke zničení. Pak už můžeš vkročit dovnitř a ještě jednou se (velmi důkladně) umýt mýdlem, vypláchnout oči a pusu (možno bez mýdla) a nakonec pro jistotu ještě jednou opláchnout.

Život potom

No a co kdybychom to nakonec všechno přežili? Jak to bude dál? Ke konci civilizace je trochu těžké najít relevantní zdroje, ale jako základ se dají použít svědectví lidí, kteří zažili humanitární katastrofy na různých místech světa. Proslulé jsou zápisky (a následně kniha) Selco Begovice, který musel s rodinou více než rok přežívat ve městě, odříznutého občanskou válkou od zbytku světa.

Dá se to přežít? Asi dá. Co je k tomu potřeba? Hlavně kamarádi a rodina. Sami to nepřežijete, větší skupina znamená větší šanci. Dál budete potřebovat spoustu trvanlivého jídla, vody, hygienických potřeb, pohonných hmot, léků, zbraní a nábojů. Vysílačky a ideálně i radiostanici (kterou umíš ovládat). Čím se platí? Zlato, dolary, bitcoin a šperky vám nebudou k ničemu. Nedají se jíst, pít, nikoho neuzdraví a nedá se s nimi střílet. Jako měna se (podle Selca i dalších autorů) používají náboje, léky, náhradní baterie, jídlo, alkohol, pohonné hmoty, zapalovače a užitečné dovednosti. Doktor nebo schopný mechanik za apokalypsy hlady neumřou. Dát si krátký kurz vaření z dostupných místních surovin tedy nebude k zahození. Jedlých kytek máme i v pražských lesích a parcích víc, než by jeden čekal. To samé platí pro lovecké techniky, vyvrhování a přípravu zvěře na různé způsoby. Seznam by mohl pokračovat téměř donekonečna, ale tady bych celý seriál rád ukončil.

Děkuju, že jsi ho dočetl až sem. A upřímně doufám, že nic z toho, o čem jsem od první kapitoly psal nebudeme v našich končinách nikdy potřebovat.