Revoluce

Moje osobní foto projekty se poslední dobou trochu zvětšují. A jsou zábavnější a zábavnější. Tentokrát jsme si hráli na revoluci. Nebudu zabíhat do detailů a vysvětlovat, proč jsem si potřeboval nafotit zrovna tohle téma. Věřím, že bystřejší si domyslí sami.

Z fotografického pohledu to byla docela extrémní akce. Když pominu celou produkci (kde se musely dohromady potkat a sehrát čtyři různé nezávislé týmy), tak hlavní problém byl čas. Oheň se fotí nejlíp za soumraku. Ve zhruba cca 20-30ti minutovém okně, kdy je ještě dost světla, aby vyplnilo prostor, ale zas ho není tolik, aby oheň přebilo. Jakmile slunce zapadne, je tma a fotky nevypadají dobře. Hořící auta mají taky tendenci shořet poměrně rychle, o pneumatikách ani nemluvě. Takže čas. Málo času. Jak to udělat?

Můj hlavní trik je samozřejmě příprava. Na celé focení mám připravené storyboardy, reference, vím přesně jak budou vypadat moje kompozice. Choreografii jsme s modely nacvičili předem, ještě za světla. Kompozice jsme dopilovali, celou scénu nasvítili a čekali na soumrak. Pak začala ta největší jízda. Hoří auto, hoří pneumatiky a my jedeme. Asistenti kmitají tam a zpátky, celá scéna se postupně plní dýmem, křikem a stresem.

Dvacet minut. Výsledek týdenních příprav, několika hodin nastavování. Dvacet minut a čtyři fotky.