Pustina

Ocelové město, ukryté hluboko v Pustině. Město, které stráží andělé, radiace, ale hlavně všudypřítomná smrt. Smrt na všechny způsoby. Strašlivý mráz, otrávená voda a jedovatý vzduch. Poslední město na celém světě, kde ještě hoří ohně. Moje město. Tady žiju.

Po válce se všechno změnilo a rozhodně to nebylo k lepšímu. Příroda v podstatě zmizela. Nekonečný mráz sežehl stromy, rostliny, dokonce i mech. Co nezvládla zima a tma, zařídila radiace. Voda se nedala pít, vzduch dýchat. Trvalo to nekonečně dlouho a přežili jsme spíš náhodou. Zalezlí hluboko v bunkrech, při životě nás udržovala kombinace naděje, šílenství a syrového krysího masa. Postupně jsme si zvykli. Přizpůsobili se. Začaly se rodit děti, kterým radiace neubližuje a které už v podstatě nepotřebují ani dýchat. Natož jíst. Z čeho teď vlastně žijeme, nikdo neví.

Když jsme se konečně mohli vrátit zpátky na povrch, život se zlepšil. Naše generace byla první, která viděla nebe. Kurýři se rozjeli do všech stran a zprávy, které přinesli se nejprve zdály být skvělé. Nejsme sami. V Pustině přežily i další kmeny. Můžeme obnovit civilizaci. Obchodovat, vyměňovat informace a zkušenosti. Vybudovat společně nový svět. Lepší svět.

Postupně se ale ukázalo, že obří ztráty na životech, které jsme po válce sami utrpěli, nebyly zdaleka to nejhorší. Mezi většinou kmenů vymizelo v průběhu času něco daleko důležitějšího. Naděje. Soucit. Lidskost. Vznikly bytosti, které s námi mají společný jen vzhled. V nitru je pohání hlad a zuřivost. A zřejmě taky radiace.

Po několika pokusech o kontakt, které přerostly v malé války jsme se rozhodli izolovat. Vybudovat soběstačné město, ve kterém přečkáme do doby, než se vrátí slunce, život a lidskost. Ocelové město, skryté hluboko v Pustině. Město, kde bez přestání hoří oheň. Konečně máme světlo a oheň zahání i neskutečný mráz, který panuje všude kolem. Vrací se nám naděje. Žijeme.

Ohně ale přitahují pozornost. Pověst o našem městě se rozšířila a nájezdy, které dřív přicházely jen jednou za několik měsíců jsou teď téměř na denním pořádku. Kmeny z Pustiny se spojily a chystají se nás vyhladit. Připravujeme se na obranu. Nebojím se. Ať jich přijde kolik chce, u nás je potká jediné. Oheň. A smrt.

postapo-01.jpg
postapo-02.jpg
postapo-03.jpg
postapo-06-final.jpg
postapo-07-final.jpg
postapo-04.jpg
postapo-00-final.jpg
postapo-05.jpg