Expedice prof. Vrby

Na konci devatenáctého století je svět plný nebývalých možností. Technický pokrok jde ruku v ruce s rozvojem humanismu. Poslední bílá místa na mapách dráždí dobrodruhy. Početné výpravy se vydávají na místa, kam noha člověka stále ještě nevkročila. Domů pak přináší zprávy o cizokrajných domorodcích i neobvyklých zvířatech. V září roku 1892 se profesor Vrba vzdává postu druhého tajemníka Královské České společnosti nauk a sestavuje expedici, která má za cíl probádat poslední divočinu na území Čech. Šumavu.

V polovině roku 1893 se skupina neohrožených badatelů konečně vydává na cestu. První zprávy jsou optimistické. Podařilo se objevit a klasifikovat mnoho nových, dosud nepopsaných druhů. Postupně se ale intervaly mezi telegramy prodlužují a optimistický tón mizí. Hluboké lesy plné nebezpečných zvířat expedici brání v postupu a cesta se dá zdolávat jen obtížně. Poslední zpráva profesora Vrby z 2. září 1893 zmiňuje pověsti místních domorodců o neobvyklé a nebezpečné bytosti, která žije v samém srdci divočiny a má jí chránit před vetřelci. Profesor pověst hodnotí jako výmysl a rozhoduje se pokračovat v cestě. Tím zprávy o expedici končí. Záchranná výprava, kterou vypravila v následujícím roce nově vzniklá Česká akademie věd nebyla úspěšná. Osud prof. Vrby a jeho druhů je do dnešního dne neznámý.